Pomník z 1. světové války – pamětní zápis (list)

Pořízen u příležitosti odhalení válečného pomníku zřízeného obcí Milíčovice za věrnost padlých hrdinů v první světové válce v letech 1914-18.

Milíčovice dne 10. května 1925

Zavraždění rakouského následníka trůnu Erzherzog Franz Ferdinanda d´Este a jeho ženy Sofie von Hohenberg v Sarajevu srbským atentátníkem dne 28. června 1914. Toto bylo bezprostředním důvodem ultimata po té odmítnutí válečného rozhodnutí Rakousko-Uherska proti Srbsku. Po té následovala částečná (dílčí) mobilizace. Tuto byli nuceni zabezpečit 4. příslušníci obecní správy. Srbové našli okamžitou podporu Ruska, které bylo ve svazku s Francií a Anglií. K těmto se během války připojilo mnoho evropských i mimoevropských států. Mezi nimi také Italové, kteří byli ve svazku s Německem a Rakousko-Uherskem. Proti tomuto nepřátelskému světu našlo Rakousko-Uhersko podporu od německé říše, která byla s ním ve svazku. Později vstoupilo ještě Bulharsko a Turecko na jejich stranu. Tyto čtyři státy utvořili tak zvaný čtyřsvazek. Všeobecná mobilizace v Milíčovicích byla 1. srpna kolem čtvrté hodiny ranní, mohutnými údery do zdiva, občanům oznámená. Toto oznámení na koni přivezl jezdec ze Znojma, které předal obecní správě. Ještě téhož dne opouští 20 odvedených po pohnutém rozloučení jejich rodnou ves. Velká část domácích (Milíčovických) účastníků války byla raněna. Trvale invalidní zůstali 3. V roce 1914 čítala obec Milíčovice 320 obyvatel. Z toho nastoupilo na vojnu přibližně 22% obyvatelstva a z toho 20% už neuvidělo jejich rodný dům.

Koncem října 1918 následovalo zhroucení monarchie. Po osamostatnění příslušných státu se vraceli vojáci díl po dílu zpět do rodných obcí. Obec Milíčovice se připojila stejně jako jiné německo jihomoravské území k Německorakousku. Bylo ale na základě mírového diktátu od St. Germánia (Francie) přiděleno Československé republice. Ještě před uzavřením smlouvy, byla obec 12. prosince 1918 obsazena československým útvarem. Obsazování trvalo přes 3 měsíce a muselo být vydržováno bezplatně domácími obyvateli. Dlouhotrvající válka a svírající opatření nepřátel, nutili střední mocnosti přijmout opatření, aby se stávajícími a v zemi samotně vyráběnými produkty našli vystačení. Těžké zatížení znamenalo pro obec obhospodařování půdního výtěžku a s ním spojeným regulace zemědělských produktů. Na výrobu válečného materiálu byli občané vyzvání k odevzdání starých upotřebených věcí. Mezi jinými i kostelní zvon. Zvlášť bolestně postihlo obyvatelstvo zabrání kostelního zvonu. Zemědělské práce byly za těžkého úsilí a potíží prováděny starými muži, ženami a dětmi. Uzavřením dodávek potravin ze zahraničí, jakož i stále se zmenšující výnos půdy a velká spotřeba armády v poli, vedlo k velikému potravinářskému nedostatku a zdražování, které se v roce 1915 zviditelnilo a poté se trvale zvyšovalo. Aby bylo jištěno spravedlivé rozdělování, byly spotřební artikly (materiály) racializovány. Konzumující obyvatelstvo obdrželo proti předložení osvědčení tyto potraviny (Mouku, chléb, cukr, omastek a kartu na kávu). Pro uplatnění potřebných finančních prostředků bylo předloženo 8 vnitřních dluhopisů. Milíčovice poukázali asi 1/3milionu korun rakouskouherské měny. Řádné splácení dodnes nenásledovalo. Důsledkem války byla devalvace měny, která probíhala během války. Tato snížila kupní sílu peněz v československé Republice asi na 1/10 mírové hodnoty. Velký boj národů měl za následek velké snížení porodnosti a obrovské snížení počtu školáku na naší národní jednotřídce. Kdy v roce 1914 navštěvovalo školu ještě 53 dětí, v roce 1924 už bylo jen 25 školou povinných dětí. Toto dalo Čechům dostatek důvodu k násilnému rozpuštění školy, která byla v roce 1908 vystavěná němci. Byla 22. března 1920 pod policejním dozorem převzatá pro českou menšinu. Německé děti obdrželi pouze 4 roky vyučování, které poskytl německý kulturní svaz. Byla to samozřejmě jen nouzová výpomoc, která byla vázána nesmírnou obětí. 14 příslušníku obce obětovalo krev a život pro jejich německý domov a ti všichni ostatní bojovali hrdinně s vědomím, že odměnou bude trvalé a dobré soužití a mír. Místo toho se vklínila nenávist a rozsévala se zloba o odpor, kde dříve panovalo klidné přátelství a snášenlivost mezi obyvateli obce.

Na závěr budiž ještě připomenuto, že 17. března 1925 byl odhalen zřízený pomník, na který přispívali místní občané v hodnotě 23000,- Kč. Při odhalení byla provedená pietní vzpomínka na ty hrdiny, pro které byl postaven.

Pomník chrání v něm uložený originál tohoto pamětního písma (listu).

Milíčovice dne 10. května 1925

Výbor pro zřízení pomníku

František Mach Johan Kopřiva vedoucí
František Chvojka František Kellner pokladník
Antonín Wieninger
Johan Waas

Pro obec:

Anton Wieninger František Kellner Starosta
Johan Waas František Mach Místostarosta
Anton Schneider František Chvojka Obecní radní
Johan Steffan Alois Schneider
Josef Rossa

V průběhu války následovalo ještě mnoho obyvatel obce volání jejich (své) země. Tak že v celku 69 příslušníků obce, stálo na straně svých barev. Pro poskytnutí služby jim byly přistaveny koně a vozy, které za mírnou cenu byly převzaty od eráru. Z 69 příslušníků (účastníků) války našlo 14 smrt na poli slávy.

Padlí:

1914

Dr. Steffan Anton, narozen 13. listopadu 1887, bytem Milíčovice č. 30 sloužil jako praporčík u pěšího pluku čís. 45. Padl 22. října u Baudin-Odzak u Sarajeva v Bosně.

Bambas Johan nar. 6. února 1889, bytem Milíčovice 55, Sloužil u zemské obrany- pěší pluk č. 24. Padl 10. září u Samoš u ruském Polsku.

Steffan Johan, nar. 15. září 1891 bytem Milíčovice č. 43. sloužil u pěšího pluku č. 99. Padl 18. Listopadu v ruském Polsku.

Kurzweil Andreas nar. 15. září 1878 ve Vracovicích, bytem ve Vracovicích č. 43. Sloužil u domobrany R. pěší pluk č. 24 pohřešován v ruském Polsku

1915

Schneider Richard nar. 30. dubna 1891 bytem Milíčovice č. 14. Sloužil u opevněného dělostřeleckého pluku č. 1. Zemřel 11. července v ruském zajetí.

Židloch Anton nar. 22. září 1896 bytem Milíčovicle č. 7. Sloužil u domobrany pěš. pluku č. 24. Wien. Padl 22. července u Mostywilky v ruském Polsku.

Schneider Karel nar. 8. března 1878 bytem Milíčovice č. 12. Sloužil u domobrany praporu 105. Zemřel 26. srpna u Kolomea. Gailicien.

Czacker Engelbert nar. 28. února 1883 bytem Milíčovice č. 3. Sloužil u pěšího pluku č. 99. Zemřel 22. ledna u Lipniku Morava.

Kopřiva Wilhem nar. 26. května 1895 bytem Olbramkostel. Sloužil jako svobodník u pěšího pluku č. 99. Padl 3. srpna u Rudka – Mirinska u Kowel v ruském Polsku.

Trimmel Karl nar. 21. listopadu 1891 bytem Milíčovice č. 57. Sloužil u Dragounů (jezdecký) pluk č. 6. Padl 20. března u Bartotšisko v ruském Polsku.

Schneider Franz nar. 13. srpna 1896 bytem Milíčovice č. 46. Sloužil jako jednoletý – dobrovolný desátník u pěší zeměbrany č. 24 ve Wien. Pohřešován od 17. července 1916 v ruském Polsku.

1917

Steffan Tobiáš nar. 7. března 1878 bytem Milíčovice č. 20. Sloužil jako desátník u pěšího pluku č. 99. Zemřel 19. října v Milíčovicích (raněný)

Horrer Josef nar. 15 prosince 1897, bytem Milíčovice č. 66. Sloužil jako svobodník u pěší domobrany, pluk č. 37. Pohřešován v Itálii.

1918

Kellner Fridolin nar. 1. března 1888, bytem Milíčovice č. 24. Sloužil jako účetní poddůstojník 1 třídy u 4 opevněného dělostřeleckého pluku v Dole. Zemřel 18. října ve Wiena Neustadt.

Příloha k pamětnímu listu (zápisu)

Překlad zápisu z němčiny do českého jazyka provedl dne 2. února 2014 místní pamětník a kronikář Eduard Czaker nar. 23. května 1937, bytem Milíčovice č. 58.

Co se týká pomníku samotného, tento byl odhalen 17. března 1925. Od této doby nebyla na pomníku provedená žádná oprava ani očista. Tento byl během dlouhých 89 roků vlivem povětrností značně poškozen. Obecní zastupitelstvo pod vedením starosty obce pana Evžena Brtníka v roce 2011 rozhodlo o zrestaurování pomníku a starosta obce podal žádost o poskytnutí dotace z rozpočtu Ministerstva obrany ČR na projekt „ Milíčovice – oprava pomníku obětem 1. světové války“. Tak zněl dotační záměr. V roce 2012 byla dotace ministerstvem schválena. Bylo poskytnuto 95000,- Kč slovy „Devadesátpěttisíc korun českých“ Po výběrovém řízení převzal tuto restauratérskou práci akademický sochař pan Petr Roztočil. Vlastní restauratérská práce započala dne 1. srpna 2013 a trvala do 14. října 2013, kdy bylo předáno dílo.

Náklad na restauraci (opravu):

Dotace ministerstva obrany: 95.000,- Kč
Obecní náklad : 28.220,- Kč
Celková hodnota díla: 123.220,- Kč.